Házené jsem se věnovala od dětství. Od 12 let jsem byla součástí dorosteneckých a juniorských reprezentačních týmů a, když jsem v 17 letech podepsala profesionální smlouvu, odstěhovala jsem se z rodné Plzně.

Házená mě naučila nejen disciplínu, ale velmi brzy mě v mém dětství také přivedla k práci sama se sebou, se stresem a nervozitou. Byla jsem brankářka, na kterou se tým často spoléhal. Součást mé přípravy na zápasy už jako desetiletá byly meditace, vizualizace a různá mentální cvičení, ke kterým mě přivedla má mamka. To mi pomohlo podávat stabilní výkony v bráně a zároveň se vyrovnávat s tlakem, který se na mě postupně stupňoval, jak jsem rostla a zlepšovala se.

Angličtinu jsem v Aberdeenu brzy dohnala, především díky tomu, že jsem studovala anglickou literaturu a četla jsem dvě knihy týdně, většinou dvakrát - jednou anglicky a jednou česky. V rámci anglické literatury jsem také studovala pohádky a mýty, což mi dalo první základy pro Karolky, které vznikly o sedm let později.

V Aberdeenu jsem take poprvé začala psát scénáře a režírovat krátké filmy. Když jsem úspěšně školu po čtyřech letech dokončila, přesunula jsem se do Londýna, kde jsem vystudovala magistra ve Filmové produkci na Greenwichské univerzitě.

Bylo to až v Londýně, kde jsem začala naplno využívat mou kreativitu a plně se ponořila do psaní scénářů a režírovaní krátkých filmů. Napsala a natočila jsem krátký film – Velkou Konjunkci, který získal ocenění za nejlepší scénář, krátký film a nejlepší studentskou režii napříč filmovými festivaly po Evropě, včetně filmového festivalu v Praze (PIIF).